Jakub Rozehnal.
Ve Štefánikově hvězdárně je řada lákadel pro děti i dospělé. Vy ale připravujete mnoho aktivit speciálně pro děti – například pořady, které je zasvěcují do tajů astronomie pohádkovou formou, nebo i astronomický kroužek. Co Vás vede k tomuto důrazu na mladou generaci?
Astronomický kroužek chápeme jako jakousi „přípravku“ na dvouletý astronomický kurz, který Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy každoročně otevírá. Absolventi tohoto kurzu se mohou stát demonstrátory na hvězdárně – tedy jakýmisi odbornými průvodci, kteří se zde starají o návštěvníky. Provádějí je po hvězdárně, ukazují jim oblohu dalekohledy a ke všemu poskytují odborný výklad. Protože kvalita provozu hvězdárny je do značné míry závislá právě na těchto spolupracovnících, snažíme se je již odmala vychovávat.
A možná je v tom i trocha nostalgie a vzpomínek na naše dětská a studentská léta. Všichni zaměstnanci bez výjimky jsou absolventi dvouletého astronomického kurzu, který hvězdárna pořádá již mnoho desítek let.
Kdy hvězdná obloha a astronomie okouzlily Vás? Máte o ně také zájem již od dětství?
Odmalička mne zajímaly přírodní vědy. Od dětství to byla zejména chemie a posléze se přidala i fyzika, kterou jsem nakonec vystudoval. Hlavním lákadlem pro mne byly knihy, které jsem dostával od rodičů. Fascinovalo mne, jak mnoho toho víme o tak vzdálených světech, jako jsou planety, hvězdy a galaxie, a vrtalo mi hlavou, jak jsme to vůbec dokázali zjistit. Na gymnáziu jsem se dozvěděl o zmiňovaném astronomickém kurzu, po jehož úspěšném absolvování jsem začal na hvězdárně sloužit jako demonstrátor. Časem se pak koníček převtělil do zaměstnání, ve kterém setrvávám již 15 let.
Uchoval jste si nějaký dětský sen v souvislosti s vesmírem? Chtěl byste třeba letět na Mars, kdybyste dostal šanci?
Dětské sny bývají mnohdy hodně odtrženy od reality a to je na nich to krásné. Pohledem dospělého bych se samozřejmě na Mars zdráhal vydat. Je tam nevlídno, povrch je sušší než Sahara a chladnější než Antarktida. Není tam co dýchat, všude spousta prachu. A nikdo vám nezaručí, že jízdenka na cestu raketou není pouze jednosměrná. V každém z nás však zůstalo něco z dětských snů. Touha být průkopníkem a poznávat nové světy ve mne určitě zůstala, byť se tyto cíle snažím realizovat méně komplikovanými způsoby, než fyzickým průzkumem.
Kromě vlastní odborné práce se výrazně angažujete v popularizaci astronomie a fyziky. Jak byste zhodnotil zájem české veřejnosti o tyto obory?
Zájem veřejnosti o přírodní vědy poslední dobou poněkud polevuje. Naštěstí to neplatí pro astronomii, a to zejména díky tradici, kterou si u nás populární astronomie budovala v průběhu mnoha staletí. Rudolfinská Praha byla bez nadsázky kolébkou moderní astronomie. V novodobé historii se o popularitu astronomie nemalou měrou zasloužila jistě i petřínská hvězdárna, vybudovaná z úsilí zakládajících členů České astronomické společnosti a z prostředků Hlavního města Prahy. Svou zásluhu na oblibě astronomie a příbuzných věd má, možná i poněkud paradoxně, i minulý režim, neboť vyzdvihoval materialistický pohled na svět, jehož součástí jsou samozřejmě i astrofyzikální vědy.
Jsme velice rádi, že se Štefánikova hvězdárna opět zapojila do Oslav Prahy. Co Vás vede k podpoře tohoto projektu?
Jsem hrdý na město, ve kterém žiji, a jeho mnohasetletou tradici centra celosvětové vzdělanosti, jejímž symbolem může být třeba i naše hvězdárna. Jsme rádi, že hvězdárna patří opakovaně k nejnavštěvovanějším „atrakcím“ Oslav, a uděláme vše pro to, aby byla hvězdárna místem pro poučení i zábavu.
