doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
Mezi českými šumnými městy patří Praha určitě k těm nejšumnějším. Hodnota historického jádra je jasná, ale kdybyste měla jmenovat tři nejlepší budovy, které naší metropoli přinesla moderní architektura, které by to byly?
Mohu aspoň o jednu víc? Termín „nejlepší budova“, přiznám se, nemám ráda. Raději bych psala o stavbách zajímavých. Nebo krásných – prostě „šumných“. Beru-li moderní, tedy nikoli současnou, architekturu, tak jsou tři místa moc málo, ale zkusím to – palác Olympic ve Spálené ulici od Jaromíra Krejcara z let 1923–1926, Dům služby Baťa na Václavském náměstí od Ludvíka Kysely a projekční kanceláře firmy Baťa z let 1928–1929. Pro druhou půlku století bych si vybrala Ústav makromolekulární chemie na Petřinách od Karla Pragera z let 1958–1965 a Dům ČKD na Můstku od Jana a Aleny Šrámkových z let 1974–1981. Tři je málo.
A pokud slovo moderní znamená totéž co současný, tak jistě Tančící dům od Vlada Miluniče a Franka O. Gehryho z roku 1996 (15 let ještě považuji za současnost), ze stejného roku také budova PVT ve Vysočanech od Jana Hančla a jistě Národní technickou knihovnu od architektonického studia Projektil z roku 2009.
Praha je nejen přehlídkou pozoruhodných staveb a slohů, ale má velký význam také jako urbanistický celek. Na co bychom si měli dávat pozor, aby taková zůstala i v budoucnosti?
Především bychom si měli uvědomovat, že město je organismus, který roste dlouho a na dlouho, tedy že rychlá a na první pohled efektní řešení právě nejpalčivějších problémů mu vůbec nemusí vyhovovat při pohledu do vzdálenější budoucnosti. Že město musí sloužit mnoha potřebám, tedy nejen potřebám jedoucích a stojících aut, nejen potřebám budovatelů nových a nových kanceláří a nových a nových luxusních bytů, ale především potřebám běžného, všedního života lidí, života plnohodnotného, smysluplného, poskytujícího dostatek povzbuzujících a příjemných podnětů... Měli bychom si především dávat pozor, aby nám nechyběla pokora před minulostí a zodpovědnost k budoucnosti.
Vy se podílíte na významné soutěži Stavba roku, a máte tedy jistě přehled o kvalitě současné architektury. Uvedla byste nějakou stavbu z poslední doby, jejíž vznik by stálo za to oslavit?
Soutěž Stavba roku bude své letošní vítěze znát až v září, takže tou stavbou, která si zaslouží velké oslavení je nepochybně letošní vítěz Grand Prix architektů – Národní ceny za architekturu, tedy obytný dům v Lodecké ulici v Praze od Petra Buriana.
Architektura je obor, který v sobě unikátně propojuje umění s technikou. Který prvek je ale pro kvalitu architektury podle Vašeho názoru rozhodující?
Jmenovat jeden prvek neumím. Tradice ukazuje, že vznik dobré architektury závisí na trojicích. Trojice osvícený investor – dobrý architekt – zkušený a zodpovědný zhotovitel stavby, stejně jako trojice toho, na co se při každé stavbě musí dbát – na její pevnost, účelnost a estetickou hodnotu.
Vážíme si toho, že jste se stala patronkou sekce Oslav Prahy věnované architektuře a urbanismu. Proč jste se rozhodla slavnosti tímto způsobem podpořit?
Protože mám Prahu ráda. Protože mám ráda pražskou architekturu, která za 11 století vytvořila světově ojedinělý soubor, který bychom měli znát a který bychom s patřičným obohacením měli předat budoucnosti. Protože Oslavy Prahy nabízejí skvělou příležitost k tomu, abychom znovu a zase mohli upozornit na to skvostné bohatství našeho města.
