prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., laureát ceny Europa Nostra.
Většina laiků asi tuší, co je archeologie, ale slovo kastellologie patrně nikdy neslyšela. Mohl byste tento obor krátce představit návštěvníkům Oslav Prahy?
Kastellologie je v Evropě se dynamicky rozvíjející mezní historická disciplina, zabývající se komplexním studiem opevněných feudálních sídel, především pak hradů. U nás užívá ve vzájemné kombinaci metody většího počtu speciálních historických disciplin, např. archeologie středověku, dějin umění, dějin architektury, historie, historické geografie, vojenské historie, stavební historie, historie osídlení, atd.
Pokud víme, jste první Čech, který jako jednotlivec získal významné evropské ocenění Europa Nostra za práci na poli kulturního dědictví. Jaký je to pocit, když je Vaše práce takto vysoce ohodnocena na celoevropské úrovni?
Toto nejvyšší evropské ocenění je pro mně pochopitelně velká čest a radost. Představuje uznání evropského přínosu mé práce. V současné době je bezesporu významné ve dvou rovinách. Prvou z nich představuje fakt, že takto vysoké, resp. nejvyšší možné uznání přichází do oblasti humanitních věd a péče o kulturní dědictví, tedy do oblastí, které v současných nelehkých podmínkách nepatří v České republice mezi prioritní a příliš podporované. Druhou je uznání zásadního přínosu českého kastellologického bádání, zvaného též někdy v Evropě česká škola, v evropském kontextu. Tady je nutno cenu chápat nejen jako ocenění mého osobního přínosu, ale celého tohoto směru bádání a zacházení s kulturním dědictvím, považovaného v Evropě v současnosti díky své komplexnosti a metodickým přístupům stále za jeden z vůdčích.
Cenu jste získal v kategorii „Dedicated Service“, což bychom volně přeložili jako „oddanost věci“. Jak se ve Vás vlastně nadšení pro hrady zrodilo? Máte je například rád již od dětství?
Oficiální počítačový překlad do češtiny, generovaný tiskovou zprávou Evropské komise, není bohužel příliš šťastný. Se zájmem o hrady jsem se skutečně asi již narodil a velmi intenzivně jsem se o ně, historii a historickou archeologii zajímal již v útlém dětství. Byl jsem tímto směrem trochu netypické dítě. O archeologii středověku jsem v Národním muzeu poprvé přednášel v 13 letech.
Ptáme se u příležitosti Oslav Prahy, a bylo by tedy zajímavé, kdybyste mohl naznačit, při jakých příležitostech a jak se slavilo na středověkých hradech – třeba právě v době svaté Anežky České, jejíž 800. narozeniny si na Oslavách Prahy letos připomínáme…
To je samozřejmě krátce a jednoduše zcela nezodpověditelná otázka, neboť náchylnost k slavení je obecně lidskou vlastností, která může mít (a ve středověku měla) velké množství velmi mnohotvarých projevů. Středověk obecně slavil množství církevních svátků a okázalé slavnosti provázely i mnohé politické akty (např. korunovace, sňatky vysoce postavených osob, různá diplomatická jednání apod.). V odpovídající úrovni a podobě pak samozřejmě i významné dny všech vrstev obyvatelstva.
Jsme moc rádi, že jste se uvolil stát se patronem „historické sekce“ Oslav Prahy. Proč jste se rozhodl slavnosti tímto způsobem podpořit?
Jsem Pražák Vltavou křtěný (narodil jsem se pod Vyšehradem) a mám své město pochopitelně velmi rád. Kromě toho Praha byla, ač si to příliš neuvědomujeme, ve středověku městem doslova plným hradů. Ve vlastní Praze (tedy ne na dnešním velkém území) existovalo 5 hradů královských, jeden biskupský (arcibiskupský) a čtyři komendy rytířských řádů. Na dnešním území bychom pak nalezli ještě několik dalších. Takže i z tohoto profesí deformovaného úhlu pohledu k ní mám blízko.
